Didakrycký experiment

Experimenty provádí se na studentech, protože je jich moc a na krysích, protože jsou inteligentní. Já, jako zastupce té první skupiny, padl jsem nedávno za oběti jisté didaktické inovace, která v podstatě připravoválaby mě ke statečnému tvoření vědy.

Jsem student fyziky, lvl 20. Dneska jsem měl ústní zkoušku z mechaniky na jisté renomované univerzité Polské Republiky. Ostýchavě vešel jsem do poslouchárny, v ruce nervózně držel jsem index. Profesor přivítal mě a pak příkázal mi obléct bílou paruku i přilepit si uměly knír. Sám oblékl si paruku z sedmnátého století, hned plesknul mě do čela a křiknul "Ty čuráku, čas je absolutní!". Okamžitě jsem pochopil, co mě čeká. Díky svému převleku, podobal jsem se velkému fyzikovi Albertovi Einsteinovi a mým oponentem byl samotný Isaac Newton, který svojím hanobením idey absolutního času zastavil rozvoj fyziky na dvě stě let. Začal jsem psát na tabuli Lorentzovou transformace, zatímco profesor mě kopal a snažil se vyrvat mi křídu z ruky. Pak, když chtěl mě lapnout za knír, naštval mě hrozně. Křiknul jsem, že jeho gravitační teorie může jít do prdele, povalil jsem ho na zem a napsal mu na čele Einsteinovou rovnice. Profesor byl pln obdivu nad moji schopnosti bránění fyzikálných pravd a s radostí dal mi nejvyšší známku. Když jsem vycházel, zahlédnul jsem si, jak to jde kamarádovi, který měl minutu, aby jako Galileo doložil heliocentrický model a zároveň osvobodil se z hořící hranice. Dostal dvojku, teorie popsal sice správně, ale měl lehké popáleniny třetího stupně.